Když vtrhli na pohotovost, Katie naléhavě volala o pomoc. K její nesmírné úlevě už byl přítomen zkušený veterinář, který rychle zhodnotil situaci. S klidnou autoritou dal Katie a Peterovi pokyn, aby zvířata položili na vyšetřovací stoly. Právě když se Katie chystala splnit jeho příkaz, veterinář zvedl ruku, aby ji zastavil.
“Chápu vaše obavy, ale potřebuji prostor pro práci. Prosím, počkejte venku, slibuji, že vás budu informovat, jakmile to bude možné,” řekl rozhodně, ale zároveň vlídně. Katie otevřela ústa, aby se ohradila, ale zarazila se, protože si uvědomila, že veterinář má odborné znalosti, které potřebují. S neochotným přikývnutím se vrátila do čekárny, Peter vedle ní, oba plni úzkostného očekávání, jaký bude osud těch malých tvorečků. Vyměnili si ustarané pohledy, doufali v pozitivní zprávy a zároveň se v napjaté chvíli tiše podporovali.