“Teď jsi v bezpečí, maličká,” zašeptala konejšivě, když zvířátkům připravila teplé, měkké hnízdo, aby si mohla odpočinout a zotavit se. Jeden po druhém vylézali ze studny další tvorové, přičemž Petr opakovaně podnikal výlety po laně. Každý výstup mu namáhal svaly a Katie se s každým dalším úsilím strachovala, přesto lano zůstávalo bezpečné. S každým zachráněným tvorem její úleva sílila.
Po napínavé půlhodině plné očekávání Petr konečně vytáhl z temné jámy poslední drobné stvoření. Když se pět zvířat rozvalilo na zemi, zamrkala v slábnoucím světle a v jejich očích se odrážela směs zmatku a zvědavosti. Atmosféra byla nabitá, když Katie a Peter zvažovali své další kroky. Každý z nich by sice mohl odnést dvě z těch stvoření, ale tím by jedno zůstalo bez péče, a oba věděli, že nemohou žádné z nich opustit.