Katie přikývla a její odhodlání se upevnilo, když si vzpomněla na zraněné stvoření z nemocnice, jehož prosebné oči se jí vryly do paměti. “Máš pravdu. Musíme je zachránit. Vlk nás sem přivedl z nějakého důvodu; věří, že mu můžeme pomoci.” Srdce se jí rozbušilo, když zavolala dolů na Petra: “Dostanu odtamtud tebe i ty tvory! Jen se pevně drž!” Spatřila nedaleko statný strom, rychle uvázala lano kolem silné větve a cítila, jak ji zaplavuje pocit cílevědomosti.
Katie s novým odhodláním zajistila lano a zakřičela na Petera: “Dobře! Teď spouštím lano – drž se a dostaneme všechny bezpečně ven!” Uvědomila si, že jsou na pokraji něčeho významného – záchranné akce, která překoná propast mezi divočinou a lidským světem, vedená tajemným vlkem, který je svedl dohromady.