“Ten vlk… možná nás sem zavedl záměrně.” Petrovi se zachvěl hlas, když se jeho slova odrazila od vlhkých stěn studny. “Vypadá to, jako by chtěl, abychom objevili tyhle tvory uvězněné tady dole.” Když Katie nahlédla do tmy osvětlené Petrovou blikající baterkou, projel jí mráz po zádech.
Malá stvoření se plížila ve stínech a jejich oči se ve světle leskly a vytvářely znepokojivou záři. Jemné šustivé zvuky jejich pohybu narušovaly ticho a zvyšovaly napětí okamžiku. Petr naléhal dál, v jeho tónu byly patrné obavy: “Pamatuješ si na toho, o kterém jsi mi vyprávěl v nemocnici? Byla zraněná, že? Jestli jsou tihle tvorové tady, mohli by být také v nebezpečí. Mohli spadnout dovnitř a nemohou vylézt ven. Nemůžeme je jen tak opustit.”
Katie pocítila příliv odhodlání. Vlkovo dřívější počínání začínalo dávat smysl – přivedlo je do této skryté situace. “Musíme najít způsob, jak je zachránit,” řekla pevným hlasem. Uvědomila si, že nejenže odhalují pravdu o vlkových záměrech, ale že jsou také vyzýváni k akci. Společně se postaví neznámému a zajistí těmto zranitelným tvorům šanci na přežití.