“Katie, tohle musíš vidět!” Z hlubin studny se ozval Petrův hlas, v němž se mísil údiv a strach. Srdce se jí rozbušilo směsicí vzrušení a obav, když se přiblížila k otvoru studny. Nahlédla do slabě osvětlené jeskyně, kterou osvětlovala Petrova baterka, a zahlédla něco znepokojivého – malé postavy, které se pohybovaly kolem a připomínaly podivné tvory, které vlk přivedl do nemocnice.
Ovanulo ji chladné poznání a po zádech jí přeběhl ledový mráz: nebyli sami. Vlk, který předtím způsobil takový chaos a zmatek, byl součástí mnohem většího tajemství, které se skrývalo pod povrchem této zapomenuté studny. Když se Petrův paprsek světla mihl nad kroutícími se tvary pod ní, vykřikl na ni: “To jsou ti samí tvorové, Katie!” Jeho slova ji přiměla k zamyšlení. Co to bylo za bytosti a jakou měly spojitost s vlkem? Katie, odhodlaná odhalit pravdu, pocítila nepřekonatelnou touhu pomoci Peterovi zorientovat se v této podivné nové realitě a uvědomila si, že jejich cesta teprve začíná.