V zoufalé snaze získat zpět kontrolu Katie rychle šlápla na konec provazu a doufala, že se jí nepodaří úplně vyklouznout. Na prchavý okamžik pocítila nával naděje a uvěřila, že se jí podařilo zastavit jeho pád právě včas. Pak ji ale zaplavila tíseň, když lano náhle povolilo, což bylo chmurné znamení, že se Peter už ponořil do hlubin.
Ze studny se ozval mrazivý výkřik – pronikavý, srdce zastavující zvuk, který se zlověstně odrážel od kamenných stěn. Byl to Petr a jeho křik byl plný hrůzy a úzkosti. Katie se sevřelo srdce a ztuhla na místě, když si představila, jak se z hlubin dere studený, vlhký vzduch a nese k ní Petrův výkřik jako přízračný šepot. V hlavě se jí honila vlna paniky a věděla, že musí jednat rychle. Nemohla se nechat ochromit strachem, musela najít způsob, jak se k němu dostat a zajistit mu bezpečí.