Jak se prodírali lesem, tísnivé zvuky, které se zpočátku ozývaly jen slabě, s každým krokem sílily a stávaly se znepokojivou zvukovou kulisou jejich cesty. Zvuky se odrážely mezi stromy a vytvářely atmosféru plnou napětí a naléhavosti. Nakonec dorazili ke zdroji rozruchu.
Když stáli na okraji starobylé rozpadající se studny, oči se jim rozšířily. Něco se zřítilo do hlubin pod nimi a zevnitř se ozývaly útrpné výkřiky. Vlk, tvářící se téměř moudře a cílevědomě, jako by jim sděloval, že právě proto je sem zavedl, a nabádal Katie a Petra, aby jednali a pomohli. V měsíčním světle, které kolem nich vrhalo děsivé stíny, Katie cítila, jak se v ní rozhořel pocit cílevědomosti. Otočila se k Peterovi a v hlase měla odhodlání. “Musíme zjistit, jak můžeme pomoci tomu, co je tam dole.”