Náhlý útok vlka Petra zmátl a on se v šoku potácel na zemi. Udýchaný se podíval na Katie a ve tváři se mu zračil zmatek a obavy. “Co se děje? Co to honíme?” zeptal se s naléhavostí v hlase.
Katie, které po tom překvapivém setkání ještě bušilo srdce, zavrtěla hlavou a výraz jí zastřela nejistota. “Upřímně nevím, Petere. Celá tahle situace je tak neskutečná.” S Petrem v těsném závěsu se prodírali hustým lesem a stíny kolem nich stále temněly. Každé prasknutí větvičky jako by se ozývalo v napjatém tichu a zvyšovalo jejich pocit naléhavosti. Vlk, který byl nyní několik kroků před nimi, jako by je vedl hlouběji do neznáma, jeho přítomnost je zneklidňovala a zároveň podivně uklidňovala. Zatímco ho následovali, Katie se honily myšlenky – co by je mohlo čekat na konci této cesty?