“Katie, obdivuji tvou ochotu pomoci, ale buď prosím opatrná,” poradil jí. “Divoká zvířata se mohou chovat nepředvídatelně a tato situace by mohla být nebezpečná.” Okolní les jako by umocňoval význam Petrova varování, šustění listí a vzdálené houkání sov tvořilo chór varování přírody. Přesto se Katie cítila rozpolcená mezi svou touhou pomoci a Petrovou moudrou radou.
“Zůstaň, kde jsi,” naléhal Petr. “Co nejdřív se ti ozvu a společně to vyřešíme.” Katie zaváhala, nebyla si jistá svým dalším krokem. Nakonec se rozhodla, že se Peterovi svěří s místem, kde žije, a doufala, že jí poradí, až dorazí. Jak se však čas vlekl, naléhavost, kterou pociťovala, nebylo možné ignorovat, poháněla ji nevysvětlitelná síla, která ji nabádala, aby pokračovala ve sledování tajemného vlka dál do neznáma.