Katie se vydala za vlkem, který ji vedl nemocničními chodbami. Světla nad hlavou jemně bzučela a vrhala na stěny proměnlivé stíny. Vlk s jasným smyslem pro směr se pohyboval cílevědomě, jako by přesně věděl, kam jde. Katie se rozbušilo srdce, poháněné směsicí vzrušení a zvědavosti.
Zanedlouho ji vlk vyvedl z nemocnice do okolních lesů. Obklopila je naléhavá atmosféra, která zintenzivňovala každé zašustění listí a vzdálené zahoukání sovy. Měsíční světlo vrhalo na les tajemnou, trochu strašidelnou záři a navzdory rostoucímu tajemství a neklidu cítila Katie nutkání vlkovi důvěřovat.