Katie přeběhl mráz po zádech; něco bylo zjevně v nepořádku. Vytí rezonovalo víc než pouhý zvuk; byl to hluboký výraz strachu a smutku, který se vznášel ve vzduchu a ponořil místnost do ticha. Obklopena antiseptickou vůní nemocnice a slabými zvuky zmatku si Katie uvědomila, že situace je složitější, než si původně myslela.
V tom napjatém okamžiku se dveře rozletěly a dovnitř spěchali policisté, jejichž kroky se ostře odrážely od tvrdé podlahy. Rychle prohlédli místnost, jejich oči byly ostražité a snažily se zajistit bezpečnost všech. “Všichni zachovejte klid!” přikázal jeden z policistů a jeho autoritativní, ale uklidňující tón prořízl hmatatelné napětí.