Rozchod
Po vynesení rozhodujícího verdiktu byl rezident propuštěn na svobodu, ovšem s hořkosladkou podmínkou – musel opustit ponorku, která mu sloužila jako útočiště. Rozloučení mělo dojemný význam, neboť zdůrazňovalo, že plavidlo, které mu bylo po delší dobu útočištěm, mu již nebude poskytovat útěchu a útočiště. Toto rozloučení znamenalo nejen uzavření zvláštní kapitoly tajemství pouště, ale také symbolizovalo okamžik proměny osamělého obyvatele, který stál před vyhlídkou, že se vydá za hranice kovového kokonu, který ho chránil před světem nahoře.