Úzkostné pronásledování
Medvědovo chování se změnilo, když se ponořili hlouběji do lesa. Občas se zastavila, zvedla nos, aby zachytila vůni vánku, a zhluboka se nadechla. V očích se jí mračila nezaměnitelná úzkost, která se projevovala v naléhavosti jejích kroků. Občas z ní uniklo tiché zavrčení, které jako by Marissu jemně pobízelo, aby zrychlila krok. Vyvíjející se dynamika mezi nimi svědčila o společném odhodlání, přičemž medvědí náznaky působily jako nevyslovená naléhavost a poháněly Marissu kupředu v jejich společné honbě za nepolapitelným křikem, který se ozýval lesním prostorem.