Je mi lépe
“Omluvte mě, prosím,” upřesnil. “Rád tě poznávám, Bene. Později si popovídáme, Mikaelo.” “Počkej, jsi v pořádku?” Mikaela se za ním vydala, když vstal a prodíral se davem studentů. “Jsem,” odpověděl a přinutil se k úsměvu. Vnitřně se potácel na pokraji šílenství, pohlcen neznámým pocitem žárlivosti. Zmocnila se ho potřeba uniknout a především v sobě choval spalující touhu dokázat Mikaelovi svou nadřazenost nad Benem. Existoval jen jeden způsob, jak toho dosáhnout.