V nočním tichu se obvyklý klid v nemocnici náhle rozpadl, když do vstupních dveří vtrhl divoký vlk. Dosavadní klidná scéna plná tichých rozhovorů a rytmického pípání přístrojů se rychle změnila v šílenství plné strachu a nedůvěry. Personál i pacienti byli v šoku a nedokázali se vyrovnat s pohledem na vlka na tak nečekaném místě.
Uprostřed zmatku stála Katie, mladá zdravotní sestra známá tím, že si pod tlakem zachovává chladnou hlavu. Ale i ona ztuhla, ohromená pohledem, který se před ní naskytl. Srdce se jí rozbušilo a v hlavě se jí honily myšlenky. Jak se to mohlo stát?
Uprostřed chaosu si Katie všimla něčeho neobvyklého – vlk nesl v tlamě něco malého. Nebyla to kořist ani nic hrozivého; vypadalo to jako drobné zvířátko. Tento podivný detail vzbudil v Katie zvědavost a na chvíli převážil nad jejím strachem. Pocítila instinktivní nutkání jednat a uvědomila si, že v situaci jde o víc než jen o vlka, který vstoupil do nemocnice. Pohled na divokého tvora, který je často symbolem strachu, jak něžně drží malé zvíře, v ní zažehl potřebu pochopit a pomoci.
Mezitím se do akce zapojila nemocniční ochranka. Rychle nařídili evakuaci a jejich pevné hlasy se rozléhaly po chodbách: “Všichni se v klidu odeberte k nejbližšímu východu!” Efektivně vedli zmatený dav a dbali na to, aby v tlačenici nikdo nezůstal pozadu.
Příval adrenalinu, který Katie pocítila předtím, nebyl ničím ve srovnání s ohromující vlnou, která ji zasáhla nyní. Srdce jí bušilo v hrudi a přehlušilo všechny ostatní pocity. Tohle byla její chvíle – šance zasáhnout a změnit běh událostí, které se před ní odvíjely. Obraz vlka se jí vryl do mysli a nutil ji jednat. Směs obav a zvědavosti poháněla její odhodlání.
Katie se bez váhání odvážně rozhodla: odvedla vlka do nedaleké místnosti a doufala, že bude mít situaci pod kontrolou. Jednala rychle, podařilo se jí zvíře nalákat dovnitř a s definitivním cvaknutím zavřela dveře. Místnost teď byla nabitá intenzivní, téměř dusivou energií. Zhluboka se nadechla, ramena jí ztěžkla napětím, a zeptala se sama sebe: “Co teď?”